2018 "Stoleti nas ....." CZ - Artidomus

Go to content

Main menu:

UBS 1921


OUR ENDLESS STORY” 2018
“STOLETÍ … náš nekonečný příběh” 2018
05.09.2018 till 21.10.2018 

Artists Umelecka Beseda Slovenska & Guest 

Location: Gallery Malovaný Dům, Třebíč CZ   
Opening: 5th September 2018
Organizer: Mĕstskĕ Kulturní Středisko (MKS) Třebíč
Curator & Concept: akad. mal. Walther Smeitink-Mühlbacher (UBS)
Catalogue: "Our endless story"  - “STOLETÍ … náš nekonečný příběh”
ISBN: 978-90-76374-46-8

Artists Umelecka Beseda Slovenska & Guest
Ján Argaský, Dušan Baláž, Sergej Biba, Zuzana Bošková-Bobovská, Miroslav Bucher, Ladislav Černý, Alicja Czajkowska-Chmielewska, Jozef Dobiš, Jan Dočekal, Marian Drugda, Stanislav Hanangozo, Pavel Hlaváč, Emília Hodasová, Ján Huňady, Anna Karan, Lubomír Kerndl, Aleš Knotek, Rudolf Rabatin, Emil Semanco, Walther Smeitink-MühlbacherPetra Štefánková, Natália Studenková, Kristína Šubjaková, Vladimír Šuster, Jan Tregot, Blanka Trutnová, Milan Tvrdoň, Jaroslav Uhel and Marek Záhorsky

Malovaný dům
Karlovo nám. 54
674 01 Třebíč-CZ



Umelecká beseda slovenská
Trnavská cesta 112
821 01 Bratislava-SK


"Stolet ... náš nekonečný příběh"
 
Ak sa pozrieme do minulosti, zistíme, že za rozhodujúci podnet vzniku Umeleckej besedy slovenskej v júni 1921 treba považovať ambíciu jej zakladateľov vytvoriť podobnú spolkovú organizáciu, akú mali umelci v Česku, kde od roku 1863 vyvíjala činnosť Umelecká beseda v Prahe. Na jej čele stál J.  Wenzig, výtvarný odbor viedol J. Mánes, hudobný B. Smetana a literárny V. Vávra. Čestným členom besedy bol pred pádom monarchie aj P. O. Hviezdoslav.
 
Podľa pražského vzoru sochár J. Kostka, historička umenia A. Guntherová - Mayerová, hudobný skladateľ J. L. Bella, spisovateľka E. Maróthy - Šoltésová a ďalšie osobnosti z oblasti kultúry a umenia sformovali organizačnú štruktúru Umeleckej besedy v Bratislave. Aktivity spolku spočiatku usmerňovalo viacčlenné vedenie na čele so známym architektom D. Jurkovičom. Značku a pečať navrhol M. Benka, pričom iniciatíva, ktorá bezprostredne viedla k založeniu združenia, vyšla od maliara českého pôvodu J. Jareša, pôsobiaceho vtedy na Slovensku. Prvý Správny výbor, neskôr premenovaný na Správnu radu, tvorili popri generálnom predsedovi (neskôr starostovi) D. Jurkovičovi námestníci, ktorými boli E. Maršík – predseda hudobného odboru, H. Gregorová – predsedníčka literárneho odboru a G. Mallý – predseda výtvarného odboru. Vo vedení spolku sa postupne objavovali také mená ako J. Alexy, F. Votruba, M. Motoška, E. Šafařík, J. G. Tajovský... K nim postupne pribúdali iní umelci ako povedzme J. Mudroch – prvý rektor neskôr založenej Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave aj povojnový starosta UBS do roku 1950, keď komunisti spolok druhý raz zlikvidovali. Prvý raz tak urobili fašisti v roku 1939...
 
Výnimočným činom zakladateľov spolku bolo vybudovanie Umeleckého domu na Dunajskom nábreží v Bratislave. V roku 1924 naň vypísali architektonickú súťaž, v ktorej zvíťazil projekt českých architektov A. Balána a J. Grossmanna, skvele zohľadňujúci budúce poslanie stavby s kvalitatívnymi postulátmi funkcionalistickej architektúry, ktoré odborná verejnosť oceňuje dodnes rovnako ako vystavujúci umelci a návštevníci. Samotnú budovu spolku, stotožnenú s názvom Umelecká beseda, postavili v priebehu jedného roka aj z príspevkov a darov členov UBS a do užívania ju odovzdali so všetkým, čo k tomu patrí – s dvomi výstavnými priestormi pre maliarov i sochárov, klubovou a spoločenskou miestnosťou, depozitom diel, prednáškovou sálou a bytom domovníka – v lete 1926. Nadlho bola v Česko-Slovensku prvá a jediná ...
 
K spolkovému fundamentu musíme od začiatku postaviť jeho piliere ˗ Ľ. Fullu, M. Galandu, M. A. Bazovského, C. Majerníka, E. Šimerovú - Martinčekovú, J. Želibského, E. Nevana, P. Matejku, Š. Bednára, B. Hoffstädtera, D. Millyho, V. Hložníka ˗ a obísť nemožno ani ani tých, čo ich odkaz ďalej rozvíjali a sprítomňovali – J. Ilavského, L. Snopeka, D. Castiglioneho, L. Korkoša, F. Kráľa, M. Klimčáka, T. Baníka, I. Kolčáka a B. Kolčákovú, A. Galka a A. Galkovú, K. Fulierovú, Š. Bubána, Z. Horeckého, O. Bartka, M. Drugdu, S. Harangózoa... Pravdaže, renomé UBS spoluvytvárali aj hosťujúci umelci ˗ manželia Antalovci, V. Gažovič, Ľ. Hološka, A. Ilečko, M. Jakabčic, V. Kompánek, M. Laluha, R. Krivoš, O. Rudavský, O. Zimka, K. Ondreička, J. Rusňák, V. Žilinčanová, A. Brunovský, E. Púček a mnohí iní z mladších ročníkov, z ktorých mnohí absolvovali umelecké školenie v pražskom prostredí, a ktorých tvorivé dispozície desaťročia konštituovali takmer tristo výstavných projektov a ďalších kreatívnych aktivít UBS doma i v zahraničí od jej obnovenia na pôvodných demokratických základoch v marci 1990.
 
Na vymedzenom priestore tohto malého obzretia sa na pomaly storočnicu činnosti UBS, nemožno vymenovať ani tie najdôležitejšie prezentácie. Vari postačí konštatovanie, že zástoj tohto najstaršieho umeleckého združenia pri rozvoji slovenského výtvarného umenia je osobitý, na jeho pôde sa prakticky rodili a zjavovali všetky nové umelecké teórie a prúdy, charakteristické pre výtvarný život na Slovensku od jeho sformovania a spolkového ukotvenia. A duch Besedy sa nezmenil a nestratil svoju umeleckú potenciu ani po dvoch spomenutých dejinných, ale aj ďalších (ne)kultúrnych krivdách spôsobených mocenskými zásahmi...
 
Výstava  "Stolet ... náš nekonečný příběh" si nekladie za cieľ podať definitívny obraz o súčasnom stave tvorivého potenciálu a zázemia UBS. Deklaruje úsilie načrieť do zložitej problematiky vývinu slovenskej výtvarnej tvorby spôsobom, ktorý poukazuje na styčné body medzi slovenskými, českými a európskymi vplyvmi, na paralelnosť nášho a európskeho výtvarného pohybu, aj na kryštalizáciu jednotlivých tendencií a prúdov v slovenskom umeleckom prostredí. Zároveň chce svojou špecifickou výbavou a tými najvlastnejšími prostriedkami prispieť k pripomenutiu významného medzníka, keď bratské národy Slovákov a Čechov uskutočnili v roku 1918 spoločnú túžbu mať svoj spoločný slobodný štát.

Ph.Dr. Emil Semanco
Starosta Umelecká beseda slovenská

“STOLETÍ … náš nekonečný příběh”

Všechny Vás srdečně vítám na výstavě “Století … náš nekonečný příběh”, kde Vám v naší nádherné galerii Malovaný dům v Třebíči smíme představit široký výběr umělců z Umělecké Besedy Slovenské (1921) a hostujících výtvarníků.
Možná u Vás zhlédnutí moderního výtvarného umění vyvolá na tváři úsměv nebo výraz nepochopení, protože to se stává častěji, když něco ještě neznáte nebo se Vám to zdá neuchopitelné. Na druhé straně, co se dá v písmu vyjádřit o uměleckých dílech, které samy mlčí, a přesto jakoby říkaly: "Doufám, že mě budete chtít pochopit, ačkoli k Vám nemohu promluvit."
I umělci znají tento spontánní údiv velice dobře a pro většinu z nich to je výchozí bod k vytvoření nového díla, neboť se vědomě nenechávají vést něčím jako odmítnutí neznámého či neuchopitelného. Abyste porozuměli kde pramení Vaše vlastní nepochopení, je třeba jej přiznat a ponořit se do něj s určitou zvědavostí a zranitelností, aby případný dialog mezi Vámi a uměleckým dílem vůbec mohl započít. Ryzí umění vzniká právě v okamžik, kdy si umělec stále není jistý a zápasí s otázkou jaký bude význam jeho nového díla. Zejména výtvarníci si hýčkají tento nejistý okamžik, kdy ještě neví vše a mohou pouze hádat jaké budou důsledky jejich výtvarných počinů pro dílo samotné ale i ve vztahu k publiku, k aktuálnímu vývoji a ke společnosti obecně.

Většina uměleckých děl, nejlepších vynálezů a nejúspěšnějších vědeckých výzkumů byla vymyšlena a provedena svéhlavými jednotlivci, kteří měli odvahu se odlišit a pocítili silnou vnitřní potřebu a touhu podle toho jednat.
V naší nynější společnosti se však význam vědy ve srovnání s uměním silně přeceňuje a tak by mohl vzniknout dojem, že existují dva rozdílné světy: svět výtvarného umění a svět vědy. Ovšem, ve skutečnosti existuje pouze jedna realita, na kterou umění i věda reagují a ze které dle libosti čerpají to, co potřebují k dosažení svých, zatím neznámých cílů.
Vědec se omezuje tím, že podle pevně stanovených pravidel hledá pouze měřitelné fakty, zřídkakdy se však vyjadřuje k realitě, ve které dnes žijeme. Toto je v silném protikladu k umění, filosofii, alternativní hudbě a ideologiím, které čerpají především z nepochopitelného, neuchopitelného, nevyslovitelného a dokonce neviditelného a snaží se těmto věcem dát vlastní "tvář".

Umělec mívá vroucné přání, aby jeho umělecké dílo mělo vlastní auru a dopad a aby se neporozumění a mínění díváka umírnily tak, že se předejde tendencím dílo hned nálepkovat a zaškatulkovat. Pak může nepochopení a někdy dokonce znechucení uvolnit místo upřímnému spontánnímu obdivu, překvapení a pohledu do svého nitra, protože pouze skrze umění nám může být vyjeveno něco nového, co ještě neznáme. Faktem je, že umělecké dílo nám ukáže existenci tajemství, ale neprozradí tajemství samotné.
I přes tyto zásadní rozdíly mají umění a věda mnoho společného, a to zejména v oblasti zkoumání. Během výzkumu se automaticky mění způsob nahlížení na svět. Jak vědec tak i umělec jsou proto velmi kritickými pozorovateli a analytiky a oba svým způsobem podávají svědectví o tom, co vidí. Jejich názory zapřičiňují vždy nové zkoumání a vedou k novým perspektivám a tento proces se stále dokola opakuje. Pojmenoval jsem ho jednoduše kritický koloběh vědy a umění.

Vývoj a dynamika umění nejsou nikdy závislé na jednotlivých umělcích, ale vezou se na velkých vlnách dějin, protože kdo příliš zakládá na jedinečnosti umění, ten ho ochromuje. Umělec je z podstaty jedinečný, a proto nenahraditelný, protože vytváří něco naprosto nového. Tímto je nadřazen i nejlepším vědcům, kteří nejsou jedineční ani nenahraditelní, protože se pouze snaží najít a pochopit co je na světě již přítomné. Proto se mnozí vědci více obávají svobodných umění, než umělci vědy. Kdyby umění k zachování nadřazenosti stačilo pouhé vytváření nových děl, byly by snahy výtvarníků oceňovány více. Avšak skutečnost se tomu vzpírá, protože vytvořit něco naprosto nového, něco, co ještě neexistovalo nikdy, nikde a v žádné formě, není za žádných okolností možné.
Umělci nejsou velcí kvůli jejich touze tvořit novinky, ale protože mají talent dobře rozlišovat a mají dar třídit, filtrovat a uspořádávat. Ale kdo nebo co nakonec rozhoduje o tom, jaký bude mít umělecké dílo význam? Tahle otázka zůstane navždy nezodpovězena, protože každý člověk prosazuje vlastní představy, a právě to v této neklidné době nejvíce potřebujeme, abychom dosáhli většího porozumění a získali náhled na naši vlastní úlohu ve společnosti.
My všichni jsme umělci ………
 
akad. mal. Walther H.J. Smeitink-Műhlbacher
kurátor výstavy
 
 
 

“STOLETÍ … náš nekonečný příběh”

Letošní rok, kdy si připomínáme 100 let od vzniku Československé republiky, je plný různých událostí, výstav, koncertů, připomínek i oslav.
Výstava “STOLETÍ … náš nekonečný příběh” je přesto v záplavě všech těch projektů a akcí nejrůznějšího druhu nepřehlédnutelným kulturním počinem. Už jen proto, že letošní jubileum připomíná společnou prezentací díla slovenských výtvarníků, členů Umělecké besedy slovenské a autorů českých, přesněji místních, regionálních, zkrátka našich. Nabízí tak ohlédnutí a zamyšlení nad dobou, kdy jsme spolu sdíleli jeden stát. Ale daleko důrazněji vybízí k úvahám, jak že se nám
to žije (a tvoří), když jsme formálně rozděleni, ale díky Evropské unii snad přece spolu.
Výtvarné umění (ostatně jako hudba a jakékoli umění) se ale nikdy v historii nenechalo omezovat hranicemi a státními útvary. Inspirace se šířila a šíří napříč Evropou svobodně a bez ohledu na jakékoli bariéry. A tato výstava je toho nádherným důkazem.

A třešinkou na dortu, která myšlenku výstavy krásně završuje, je Walther Smeitink-Mühlbacher, kurátor a současně vystavující autor. Holanďan s rakouskými kořeny, člen Umělecké besedy slovenské, žijící na Moravě, v Příštpu, co by kamenem dohodil od Třebíče. Může být trefnější ilustrace vzájemných vztahů, vazeb, prolínání a věřím, že i souznění?
Nechme tedy na sebe působit vystavená díla a třeba se i trochu zamýšlejme nad souvislostmi běhu dějin a času.

Ing. Pavel Janata
Starosta Třebíč
 
 
 
Back to content | Back to main menu